Co takhle kafe?


Co takhle kafe?

Vidina jediného globálního jazyka poletuje v lidských myslích již dlouho. Už pod Babylonskou věží si lidé jistě přáli, aby se jejich vyjadřovací prostředky srovnaly do jedné roviny… Ale to je trochu jiný příběh, který se možná nikdy neodehrál. Opravdový univerzální jazyk měl přijít později, v podobě esperanta, umělého jazyka na míru, v druhé polovině 19. století. Dodnes je to nejužívanější umělý jazyk, ale poslední studie říkají, že vize jeho používání ve větším měřítku je spíše utopická. Proč? Protože jeho funkci přebrala angličtina a ať se nám to libí, nebo ne, angličtina aktivně proniká i do naší mateřštiny. Anglikanismy jsou dnes součásti naší mluvy a možná si to ani neuvědomujeme. Například baristé jich používají spousty, ale tomu bych se v tomto příspěvku věnovat nechtěl. Radši bych se svěřil s tím, co slýchávám v naší kavárně.

Poslední dobou jsem si všiml, že naši zákazníci často bojují s výslovností názvu naší kavárny. Ono právě vlivem angličtiny, je jasné, že označení CØKAFE působí poněkud kosmopolitně, ale prapůvodní záměr je spíše „razovitého“ charakteru. O samohlásce Ø v našem jménu jsem se již zmiňoval. Potřeba otevřít si kavárnu vznikla na svatební cestě manželů, zakladatelů do Dánska. V této zemi je právě Ø hojně užívaný grafém. Do výslovnosti však nijak nezasahuje, slouží jen jako odkaz a vzpomínka na skandinávský styl.

Setkal jsem se s tvary jako „Kou kafe“ nebo „Ko kafe“ a vůbec nejlepší z nich „Čoko kafe.“ Je to však opravdu prosté a české. Název vznikl z fráze: „Co takhle kafe?“ Požadavek na původní designérku Sylvu byl jednoduchý: zakladatelé chtěli něco regionálního. Tak vznikla rychlá zkratka „Co kafe“. Čteme [cokafe].

„Boneníčas.“

Thomas Tracy

 

Líbil se vám tento příspěvek? Sdílejte jej přátelům!